Ještě nedávno, tak to ve Vietnamu žilo spoustu lidí. Velké většině z nich vláda v poslední letech poskytla jednoduché byty v řadových domcích. Přesto tráví většinu času na lodi při jejich obživě jako je rybaření nebo těžba písku ze dna řeky.
Hodně jich při dlouhodobých silných deštích, kdy se zvedla voda třeba až několik metrů utonulo.
Paní Xuan a její manžel se živí rybařením. Co uloví, prodávají na trhu. Matka jejího manžela má malý domeček a až prý umře tak se tam nastěhují. Na otázku jestli dokáže opustit život na vodě po tak dlouhé době odpovídá, že každý sní o krásném, útulném domku se zahrádkou.
Mají čtyři děti . Tři děvčata ve věku 8,13,17 let a chlapce starého 20 let.
Děti nechodily nikdy do školy. Psát, číst a počítat ale umí. Naučily se v místě, které si pronajal učitel a vyučuje zde děti chudých, aby získaly alespoň nějaké vzdělání a mohly rozvíjet svůj život.
Při mé návštěvě dvě starší děti byly u někoho vykonávat práci, nejmladší bylo u babičky, kde také všechny děti bydlí. Na lodi žijí jen rodiče.13- letá holčina chodí po městě a prodává výherní losy. Velká většina dětí těchto lidí toto dělá.
Na lodi, kde tráví svůj život perou, vaří, občas jim nějaké jídlo donese bratranec, který bydlí nedaleko a svoji potřebu vykonávají do řeky.
Aby si mohli posvítit mají slabé žárovky napojeny na baterii.
Tvrdý život.