JIHOVÝCHODNÍ ASIE - INDOČÍNA

Zápisky z cest

Nemocniční péče v JV Asii

Nechci říci dobré, jsou lepší než dobré. Nemůžu, ale říci výborné. Hodnotil bych je v českém známkovacím systému na lepší dvojku.

Určitě hraje roli i to že jsem cizinec. Vstřícnost, respekt a větší ochota ze strany personálu je znát.

Za léta co sem do JV Asie cestuji a za poslední rok co zde žiji jsem byl nucen několikrát vyhledat lékařskou péči jak v soukromých zdravotních zařízeních tak i ve státních nemocnicích.

Rozdíl je značný v jedné věci . U soukromých zdr. zařízeních není dlouhá čekací doba. Čekárny nejsou narvané pacienty. Vše odsýpá rychle. Zaregistrovat, zdělit co máte za potíže, zvážit, změřit , změřit teplotu, případně vzít krev,... Také se za to ale zaplatí.

V některých klinikách, které jsem navštívil stála jen konzultace s lékařem 60 USD. Plus případné vyšetření, léky,... Jak jsem již několikrát psal v předešlých článcích. Na cestách je nutné mít cestovní pojištění !

Nemyslím si, ale že mezi soukr. zdr. zařízeními a státními nemocnicemi je velký rozdíl v péči.

Už jen ten fakt, že plno lékařů pracuje na plný úvazek v nemocnici a po večerech jsou k zastižení v soukromé praxi.

Pokaždé jak ve Vietnamu nebo Thajsku se mi ve státních nemocnicích dostalo úsměvů, ochoty, zájmu a toho nejdůležitějšího - kvalitní zdravotní péče.

Návštěva nemocnice není určitě v zájmu nikoho z nás. Ve Vietnamu můžete vidět pacienty po 2-3 na jednom lůžku.

Hue - Střední Vietnam.

Jejich příbuzní pod provizorními přístřešky u nemocničních budov. Slabé matrace vyrobené z trávy na zemi, oblečení zavěšené na šňůrách, vařiče, misky s jídlem , barely s pitnou vodou, celé rodiny nebo jednotlivci. Důvod. Vaří a doplňují péči o svého nemocného člena rodiny nebo svého příbuzného

Nikdy jsem nic podobného neviděl.Lidé u základu lidského bytí. Byl to zvláštní pohled.

Projížděl jsem okolo nich na motorce na příslušné oddělení na sedadle za pracovníkem security. Za kterého mě posadil pan doktor z emergency- pohotovosti. Vchody do všech státních nemocnic, které jsem navštívil vedly pokaždé přes Emergency 24. Není to pěkný pohled, není to nic příjemného. Člověk si, ale uvědomí jak je zdraví důležité. Jak je důležité si ho vážit.

Ze své dnešní návštěvy státní nemocnice v jížním Thajsku mám velmi dobrý pocit. Jel jsem z důvodu vakcinace proti vzteklině.

Trochu déle trvalo, když vyplňovali mé detaily z pasu do počítače. Pokaždé umí někdo anglicky, mé základy thajského jazyka, slovník.

Poslali mě k místnosti 11. Místnost číslo 11, kde pak to je, a tady. Emergency místnost - pohotovost.

Stojím před dveřmi, chvíli čekám. Sdílím pohledy a úsměvy s personálem pokaždé při otevření posuvných dveří. Pozvou mě dovnitř. Ukazuji jim obal od vakcinace a očkovací průkaz. Najednou je rušno, jako když se píchne do vosího hnízda. Jsem poslán z místnosti. Při odchodu mi utkví v paměti zeleno- bílý obličej starce sedícího na vozíku, kterého míjím ve dveřích. Po 10 minutách vychází sestra na chodbu plnou čekajících lidí s injekcí v ruce a omlouvá se. Máme pohotovost. Posadí mě na. plastovou židli, vpíchne injekci. A sdělí mi číslo okénka, kde mám zaplatit. Vpich trochu krvácí a tak si ho zalepuji náplastí ze svých vlastních zásob. Při odchodu míjím emergency místnost, posuvné dveře jsou otevřené. Muž leží na pojízdném lůžku s dýchací maskou na obličeji. Vzadu u stolu tým asi 6 žen.

Velice oceňuji a vážím si jejich práce. Cítím jim zpříjemnit " polední pauzu". Kupuji pro ně čokoládové tyčinky.