JIHOVÝCHODNÍ ASIE - INDOČÍNA

Zápisky z cest

Cesta vlakem z Hanoje do Hue

Vlaky ve Vietnamu jezdí přesně na minutu. Přesun po železniční síti je zde nejpohodlnější pozemní dopravou. Na dlouhých přesunech, jako je třeba mezi Hanojí a Hue (670 km) můžete využít za den několik spojů. Liší se dobou, za kterou danou trasu ujedou. Železniční síť je dlouhá přibližně 3000 km a tvoří ji 7 jednokolejných tratí. Nejdelší a nejdůležitější je spojnice mezi Hanojí a Ho Či Minovým městem (Saigon) v délce 1730 km.

Každá vlaková souprava nabízí cestujícím několik různých tříd. Měkké postele (4 v jednom kupé). Zde je cestování opravdu příjemné. Člověk se pohodlně vyspí a po cestě se cítí odpočatý. Vlak nejede rychle, příjemně drkotá. Tvrdé postele (po 6-ti v kupé) a to už je o poznání horší. Pokud ještě k tomu cestujete s 5 Vietnamci, z nichž každý veze do svého domova “ větší “ množství zakoupených věcí. Ale oni ukázněně zalehnou a spí. Pak můžete cestovat na měkkých sedačkách (což jde také přežít) anebo na těch tvrdých. Ty tvoří dřevěné lavice z latí. Touto třídou jsem nikdy nemusel cestovat, ale stačilo mi vidět pohledy lidi, když jsem procházel tímto vagonem do jídelního, který bývá zpravidla za ním. V jídelním voze zakoupíte různé nápoje – sladké limonády, vodu, chlazené pivo a základní jídlo. Polévku a nudle, které se zalívají v kelímku horkou vodou. Prodavači také procházejí s pojízdným vozíkem po vlaku. Po ránu přijde vařené vejce se solí k chuti.

Lehátková kupé jsou zcela bezpečná, mají zevnitř klapku, takže zvenku nikdo dveře neotevře. Lístek je nutné mít u sebe do-té doby než opustíte nádraží vaší cílové stanice, kde ho musíte předložit ke kontrole.

Já jsem při cestě na nádraží snil o měkké posteli, ale bylo mi jasné, že pokud chci jet ještě ten samý den, tak to nebude podle mého přání. Měkké postele prodány, jen tvrdé mi oznámila mi prodavačka lístků. Říkám si OK, nepojedu tak poprvé. Pokaždé jsem v této třídě cestoval se samými místními.

Jaké bylo moje překvapení, když jsem vstoupil do kupé a tam mě zdravil běloch. Ahoj jsem Hans ze Švédska. Za 15. minut odjíždíme, musíme sehnat nějaké pivo, byla hned jeho další věta. Vyběhli jsme z vlaku a po delším smlouvání zakoupili piva.

Abyste při nákupu dosáhli vaší ceny, je nejlepší ukázat jim danou částku a oni když ji uvidí, tak je větší šance, že kývnou nebo pomalu odcházet a čekat až na vás křiknou. Když nekřiknou je to na vás, jestli se vrátíte a koupíte za jejich cenu nebo ne.

Po návratu do kupé jsme zjistili, že obsazení bude téměř celé evropské. Čtyři Evropané a jeden Vietnamec. Další dvě Švédky cestovaly s námi. Popíjeli jsme, byla opravdu legrace a poslouchali muziku. Až nám došlo pivo.

Vydal jsem se tedy do jídelního vozu nějaké další zakoupit. Dva vozy před jídelním seděli na měkkých sedačkách dva běloši. Kerry a Lucinda z Nového Zélandu. Úplně z nich lilo. V jejich voze nešla klimatizace a tak měli pootevřená okna. Říkám jim ve vagónu s tvrdými postelemi jsem zahlédl nějaké prázdné. A oni, to byli nejspíš ty naše. Odmítli na nich ležet, jak sami říkali, byla to docela ostrá dohadovačka s početným personálem vlaku od průvodčích počínaje a po prodavače konče, kteří nechtěli pochopit, proč na nich nechtějí ležet. Důvod byl takový, že v hotelu v Hanoji na recepci zakoupili lístky na měkké postele. Přeplatili 30 USD a nakonec skončili na měkkých sedačkách.

To se zde ve Vietnamu bohužel stává. V hotelu nebo v turistické kanceláři zakoupíte určitý výlet nebo lístek na vlak a nedostanete dostatečnou kvalitu a úroveň služeb za vaše vydané peníze. Vietnamci si tímto slepě podřezávají pomyslnou podpůrnou větev, která roste ze stále silnějšího kmene rozvíjejícího se turistického průmyslu.

Lucinda odmítla ležet na tvrdé posteli, protože se bála o krční páteř. Měla s ní před lety problémy.

Nevěřím svým očím na začátku vagónu skáče cosi zeleného. Zelený muž. Všichni na něj civíme a já pak za ním spatřím jednu ze Švédek. Vykřiknu, to je můj kamarád z kupé. Hans se převlékl do kombinézy, kterou si přivezl s sebou z domova. Běžím k němu. Všichni se smějeme. Křičíme. On poskakuje, dělá různá gesta. Někteří cestující se usmívají, ale na některých z nich je vidět udivení, až strach v očích. Proběhneme všechny vagóny a končíme v našem kupé válející se smíchy na zemi.