JIHOVÝCHODNÍ ASIE - INDOČÍNA

Zápisky z cest

štír

Silný vítr provázený provazy deště okolo třetí hodiny ranní mě zvedl z postele. Za oknem na šňůrách vlaje prádlo.

Říkám si, musím ho jít zkontrolovat. Otevřu dveře, prádlo vlaje horizontálně, ale vše jistí kolíčky.

Kouknu na zem jestli přesto nějaký kus oblečení se neválí a vidím své sandály vlhké od deště.

Beru je dovnitř a když už skoro dovírám dveře cítím silnou tupou bolest u levého chodidla mezi malíčkem a prostředním prstcem trvající asi 3 vteřiny.

Kouknu pozorně na zem a vidím průsvitného nevelkého štíra přibližně 3 cm velkého, klepeta roztažená.

Plác , bota ho rozmázne o podlahu. 3 ( ta trojka ) hodina ranní a tohle. Co teď přijde, nateče mi noha jak slon, ochromí mě jed ?

Pocit na omdlení, ale omdlít nechci. Sedám si na postel. Je těžké najít místo po bodnutí. I přesto nalézám malou oděrku , kterou si ošetřím antiseptem ( silný desinfekční roztok jodu ).

Napadá mě přečíst si něco o šťířím jedu na internetu.Nechtějí se mi, ale číst žádné horory.Přečtu si jen několik málo základních věcí , které mě uklidní. Vše bude v pořádku. Noha nejeví žádné znaky zdřevěnění, není nateklá.

Usínám

Ráno vše v pořádku.

Vzpomenu si na černě blyštícího se štíra asi pět-krát tak většího, kterého jsem spatřil u prahu domu před 4 dny.Hadicí jsem na něj nejméně dvě minuty lil vodu, zapřel se, stáhl klepeta k tělu, nastražil zadeček mým směrem a byl jak kámen, ani se nehnul.

Po sprše zalezl do díry u schodu. Jasně mohl jsem ho zabít jednou ranou kamenem, ale máme respekt k přírodě. V domě ji nechceme, ale za prahem domu ji respektujeme.

Věděli jste-

Štír přežije radioaktivitu, která by člověka zabila. Vydrží nejíst rok a zadržovat dech tři dny. Přežije vysoké teploty i zmrazení.