JIHOVÝCHODNÍ ASIE - INDOČÍNA

Zápisky z cest

Návštěva Phu Son prison

Bohužel k tomuto textu nemohu přidat snímky. Na návštěvě vězení jsem byl den po svatbě a neměl jsem ještě zpět svůj fotoaparát, který jsem na ní zapomněl.

Na několika kilometrech čtverečních bez plotu a strážních věží je spousta krásných budov, které zde postavili samotní vězni. Sídli v nich policie-stráže nebo v nich samotní vězni bydlí. Prostor je normálně přístupný všem lidem. Nachází se na něm rýžoviště, cihelny, pěstuje čaj. Své tresty si zde odpykává přes 7000 vězňů. Muži i ženy. 80% mužů je zde zavřených za pašování a distribuci drog. Zbývajících 20% za vraždu. Ženy si odpykávají trest za prodej drog, vraždu svého manžela nebo za prodej mladých krásných dívek do zahraničí. Převážně do Číny. Nalákají je prostřednictvím zajímavě placené práce a pak dívky jednoduše zmizí.

Všichni vězni zde musí tvrdě pracovat. Výjimku tvoří ti, co mají bohaté rodiny nebo měli hodně peněz a vyplatili se. Ti vykonávají lehčí práce. Ostatní pracují v cihelnách, na polích, chovají zvířata – kuřata, prasata, krávy, bůvoly. Ženy sbírají čajové lístky. Pracuji bez toho, že by vydělali nějaké peníze. To co vypěstují a vyrobí, dozorci prodávají. Zaplatí se vše - dozorci, náklady na vězně jako je jídlo, ošacení. Pracují každý den 10 hodin, kromě neděle. I ženy bez vyjímky. Když je někdo líný nebo se fláká v práci je za to potrestán. Dotyčnému se svážou nohy na 7 až 14 dní a zavřou ho. Jediné co může, je sedět na posteli. Po celou dobu dostává jen tři lžíce rýže denně. Mnoho vězňů během uvěznění zemřelo. Ostatní to moc dobře ví a pracují tvrdě. Je zde také spousta cizinců. Thajců, Číňanů a Evropanů (za pašování drog), kteří nepracují venku, ale v místnostech vyrábí “falešné“ peníze, které pálí Vietnamci za své mrtvé předky. Mají prý lepší standart ubytování a stravu. Za minulý rok utekl jen jeden vězeň a toho po pár dnech přivezl jeho příbuzný nazpátek.

My jsme zastavili u sochy Buddhy, kde kousek od ní byl mezi stromy stlučený malý domeček z bambusu a z toho co les dal. Nakoukl jsem dovnitř jestli tam někdo bydlí. Vykoukl muž a můj kamarád s ním začal mluvit. Dal nám každému tři vonné tyčinky, které jsme zapálili u sochy Budhy. Ta byla přivezena na sever před pěti lety z Danangu (Střední Vietnam). Vždy se pálí jedna, tři nebo pět vonných tyčinek. Poté nás pozval k sobě. Já se ptám kamaráda, není to také nějaký zločinec a dělal jsem si srandu, že má na sobě pruhované tričko. Byl oblečen v civilním tričku s límečkem a v kraťasech. Všichni vězni, co jsme potkali, měli pruhovaný černo-bílý mundúr a ženy k tomu typický kuželovitý klobouk.

Říkal, že zde bydlí sám, vaří si a stará se o prostor okolo sochy. A, že je prý vězeň také, otec vězňů. Byl odsouzen na 5 let a nechtěl nám ze začátku říci za co. Pak se můj kamarád bavil s ním o jeho psovi, který běhal okolo a on se rozmluvil. Před 3 roky zabil nožem svého souseda. Soused prý každý den byl opilý, obtěžoval jeho rodinu, dělal hluk, nepořádek. Snažil se často dostat do jeho domu.

Ihned po vraždě se sebral a odjel do přístavu a tam uplatil námořníky, kteří ho propašovali v podpalubí do Hong Kongu. Tam vyhledal vietnamskou menšinu. Pracoval na stavbě. Práci mu našli jeho krajané. Říkal, že Číňané mají z Vietnamců strach, protože Vietnamci jsou schopni pro peníze udělat cokoliv. Vraždy, únosy. Vydělával, až 700 dolarů za měsíc. To je v porovnání s platy ve Vietnamu velká částka. Pak když měl našetřeno dost peněz, zavolal do Vietnamu na policii a ti si pro něho přijeli. Co bylo prý příjemné, že nazpátek letěl letadlem na náklady policie.

Ke dni co jsem se s ním bavil má odsezeno 6 měsíců. Pracoval prý velice tvrdě a teď už nemusí a má na starost jen úklid. Rodina za ním může přijet a přijíždí jednou za měsíc. Zaplatil rodině zavražděného odškodné ve výši 200,000,000 VND to je asi 10,000 USD a je s nimi vyrovnán. Příští rok by měl být volný. Ale to jsme si říkali, že určitě dobře odvedená tvrdá práce nezařídila. Nejspíš velice tučné obnosy na správných místech.

Má tři děti, pracoval jako farmář, prodával a nakupoval ovoce a zeleninu. K tomu se po propuštění vrátí.

Na rozloučenou jsem mu dal pohled Prahy s věnováním, aby mu tam zpříjemnil prostředí. Byl velice dojat s vlhkýma očima a říkal, že si bude tento den pamatovat do konce svého života.

Řekl nám o nádherné pagodě, 2 km od jeho místa. Na cestě k ní jsme potkali desítky vězňů ve dvoustupu vracejících se po pauze na oběd zpět do práce. Mezi každou skupinou vězňů šli policisté se samopaly. Někteří z vězňů nás zdravili, jiní nás časovali ne zrovna slušně.

Nádherná pagoda s dvěma točitými schodišti po každé straně. A nahoru, když vystoupáte k velkému zvonu, spatříte okolo sebe jezírka, spoustu stromů, květin. Příjemné uvolňující, mírumilovné místo uprostřed…