JIHOVÝCHODNÍ ASIE - INDOČÍNA

Zápisky z cest

Putováni po Thajském království - část 4.

Je tomu 10 let co jezdím do JV Asie. A jak to tenkrát začínalo ...

Každé stavení, ať je to obyčejný dům, chatrč, továrna, nebo benzínová pumpa musí mít vlastní domeček duchů. Duchové jsou otravní, pomlouvají jeden druhého. Thajci věří, že když budou mít svůj domeček na správném místě (např. je nemožné, aby byl umístěn v přízemí a v prvním patře nad ním záchod, nepřinášelo by to nic dobrého) nebudou je obtěžovat v jejich vlastním. Nachází se v blízkém sousedství nebo uvnitř domu a je postaven na malém sloupku. Jeho zdobení je stejné jako zdobení skutečného obydlí a pokud je přestavováno nebo modernizováno, musí tyto změny proběhnout i na domečku. Každý den se duchům obětuje kadidlo, svíčky, jídlo (rýže) a pití (voda). Má sloužit k potěše, protože rozzlobený duch je velmi nebezpečný a mohl by přivodit nemoc, nehodu, nebo dokonce i smrt.

Velká většina z celkového počtu 53 mil. obyvatel vyznává buddhismus. Thajské království je poseto chrámovými komplexy, které jsou typické stupňovitostí střech a sochami Buddhy. V Bangkoku se jich nalézá velké množství. Nejznámější a nejvíce navštěvovaný je královský ostrov Ratanakosin, jehož začal Ráma I budovat v roce 1782 jako základ nového hlavního města, po zkáze tehdejšího hlavního města Ayutthayi, které Barmánci srovnali se zemí. Nachází se na něm královský palác s chrámem Wat Phra Kaeo. Slavnostní otevření v roce 1785 znamenalo založení nové metropole. Jsou zde na sebe natěsnány bohatě zdobené stavby jako Královský panteon. Uvnitř jsou v životní velikosti bronzové a zlaté sochy králů, kteří vládli zemi od konce 18. století. Phra Si Ratana Chedi - pozlacená schránka pro Buddhovu hrudní kost, nebo miniaturní model Angkor Watu, chrámového komplexu v Kambodži, o kterém jsem hovořil s holandským turistou, jež ho navštívil. Popisoval mi, že mu nestačili ani čtyři dny na prohlídku jak je rozsáhlý. Na jihu od paláce leží Wat Po, ve své svatyni ukrývá odpočívajícího Buddhu vstupujícího do nirvány (blaženosti) Pozlacená ležící socha je 45 m dlouhá.

Thajsko je též známé svoji sexuální turistikou. V Bangkoku (městě rozkoše), ve více než tisícovce podnicích pracuje mnoho prostitutek a prostitutů. Převážná většina sem přijíždí z chudých venkovských oblastí, kvůli velkému výdělku. Během jedné noci si vydělají tolik co za celý měsíc na rýžových polích. I my jsme chtěli poznat bujarý noční život ve slavné uličce Patpong. Tuk-tukáři jsme nemuseli dlouho vysvětlovat, kam máme namířeno. Pousmál se a jelo se. Ulice zářila barevnými blikajícími neony. Po obou stranách před podniky laškovaly lehké děvy, nabízející rozkoš a potěšení ve své náruči. Pokřikovaly na nás, dělaly různé posunky. Mezi malými,drobnými kněžkami lásky postávaly „hezké“ vysoké ženy s pěknou postavou a pevnými ňadry. V Thajsku jsou tito transvestiti známí a můžeme je potkat v běžném životě např. jako pouliční prodavače smažených cvrčků. Na konci ulice nás odchytil muž a ptal se, jestli nehledáme nějaký dobré místo pro pobavení. Tvrdil, že by o jednom věděl. Cituji „nice girls, no ladymen and cheap big beer“ (pěkné dívky, žádní transvestiti a levné velké pivo). Běhal okolo nás jako splašený a drmolil to neustále dokola. Nakonec nás přemluvil. V turistickém průvodci jsme se dočetli, že v takových to podnicích může stát sklenička mnohokrát dráž, než v normální restauraci. Postávající ženy před barem nás lákaly mohutnými gesty dovnitř. Chvilka zaváhání a už jsme seděli na barových stoličkách. Místo mezi námi muselo zůstat volné. Bylo plno, v kožených sedačkách spočívalo uvelebeně mnoho farangů, obklopujících se místní společností. Dostali jsme pivo, nebylo to slibované velké, ale budiž. Oslovil mě člověk, který nás nalákal a naléhal, aby si každý z nás vybral k sobě společnici. Otočili jsme se, za námi nastoupená řada asi patnácti žen a každá měla připnuté číslo. „Tak kolikýtku chceš?“ Martin se ani pořádně nepodíval a odvětil mi, „třeba dvojku.“ Opakuji jeho přání v angličtině a než se naději, dvojka sedí vedle mě. Od barmanky dostává jednu deci Coca-Coly. Martin se napodruhé lépe podíval a vybral si hezkou drobnou děvu. Ze zvědavosti jsem se zeptal mé společnosti, kolik stojí na noc? Ona, že neví a že se musí zeptat. Přichází asijský muž „křížený“ s africkým a odpovídá mi na mojí otázku, 2500 bahtů na noc a nějakou část dalšího dne (nerozumím mu přesně na jak dlouhou). Říkám „děkuji, jenom jsem se ptal“ a on „2000 bahtů“, odpovídám mu to samé. Chvíli nade mnou postává, modlím se, aby ještě něco nechtěl.Odchází. Po tomto výstupu se potím a má společnice mě začne otírat mokrou žínkou. Pomyslím si, „tak velké dlaně, silné ruce, ty ramena, podezřele pevná prsa. Bože, to je ladyman! Že mi to nedošlo dříve.“ Začíná tu být dusno a ještě tohle. Kouknu na Martina a navrhuji odchod. Mezitím se barmanka ptá, jestli „holkám“ objednáme další colu. V tu chvíli mi to dochází. Budeme platit pití i za ně. Říkám „ne.“ Martinova společnice deci do druhé nohy dostává. „Zaplatíme!“ Dostávám učet, 750 bahtů!! „Cože, tolik? Za dvě malá piva a 3 deci coly?“ Přece se nedám. Obsluha se omlouvá a přepisuje účet na 650 bahtů. To se mi také nelíbí. Volá si proto na pomoc horu svalů „křížence“, která je asi o dvě hlavy větší než my s Martinem dohromady. „Óo sorry“, na lístku se objeví 500 bahtů. Nevzdávám to a říkám „cože, 500 bahtů, za dvě malá piva a tři deci coly?“ Se zamračeným výrazem se na mě podívá a na celý bar zařve hlubokým silným hlasem „YES!!“ Platíme a rychle mizíme. Na zpáteční cestě nás řidič tuk-tuku láká na pravé nefalšované nice girls and cheap beer a dokládá to prospektem podniku, který se nachází v 18. poschodí mrakodrapu… To už naše ústa zdobí jen úsměv, jako každá v této nádherné zemi.