JIHOVÝCHODNÍ ASIE - INDOČÍNA

Zápisky z cest

Putováni po Thajském království - část 3.

Je tomu 10 let co jezdím do JV Asie. A jak to tenkrát začínalo ...

… Bangkok má necelých 10mil. obyvatel. Je to obrovské, chaotické město, které má mnoho tváří. Od přeplněných ulic, kde jezdí čtyři pětiny všech automobilů v Thajsku, rušných tržišť, kdy jsme se proplétali v Čínské čtvrti, dlouhou uličkou plnou stánků a obchůdků dobrých dvacet minut, přes krásná malebná zákoutí chrámových komplexů až po „proslavené“ sexy bary, kam zavede zvědavost snad každého návštěvníka této země.

Ulice nabízela velké množství různého jídla. Neznalý místních specialit jsem se rozhodl nakoupit snídani v obchodě. Procházel jsem uličkami a snažil si zapamatovat pár orientačních bodů, abych hned první den nezabloudil. Náhle mě upoutal malý obchůdek. Vešel jsem dovnitř a procítěně pozdravil. Dobrý den a zároveň nashledanou se řekne - muž [savatdí khap], žena [savatdí ká]. Výběr nebyl veliký, koupil jsem toustový chléb a chtěl k němu nějaký sýr, ale v ledničce se nenacházel. Starší žena nemluvila anglicky a mé posunky nepochopila tak jsem od něj upustil. Základ by byl, ale co k němu? Už po několikáté jsem narazil na stánek, ve kterém smažili těstíčka na oleji. Vypadaly zajímavě a na pohled celkem chutně, tak jsem jich pět koupil. K toustovému chlebu a těstíčkům přibyly ještě vepřové párky. Rozradostněn ze svého nákupu a pln prvních zážitků jsem spěchal na pokoj. Martin v očekávání co bude dobrého k snědku, už seděl na posteli. Těstíčka měla jen slabou kůrku, byla pěkně nasákla olejem a putovala hned do koše. To mě poučilo pro příště, že když nevím co kupuji, tak si hned nevezmu velké množství. Vepřové párky se rovněž jíst nedaly, tak jsme skončili o toastu a o vodě. V tu chvíli jsem si myslel že tady zemřeme hlady! Ale opak byl pravdou.

Thajská kuchyně je velice rozmanitá. Nabízí od rýže s masem a zeleninou (kukuřičky, bambusové výhonky, chilli papričky, ...) dobře stravitelné pro nás Evropany, až na chilli. Po delikatesy (sépie, kraby, kuřecí polévku s kokosovým mlékem, …), které si člověk nesmí objednávat, když chce zahnat hlad. Jídlo se nepodává moc ostré a každý si ho dochutí podle svého. Pro toho, kdo nechce jíst jen místní jídla se nabízejí pizzerie, restaurace vařící evropskou kuchyní a v neposlední řadě se zde nacházejí, jako v plno jiných zemích světa od roku 1970 McDonald’s a KFC. Nejlevněji se dá posilnit na ulici. Sedíte u plastového stolku, okolo vás proudí život velkoměsta. Pozorujete jak se vám připravuje pokrm a vychutnáváte okolní atmosféru. Za 20 bahtů se člověk ke spokojenosti nají a napije. Já jsem si nejvíce oblíbil vařenou rýži s masem a se zeleninou. Na ulici je velký výběr - výborné pečené kuře od 10 do 20 bahtů dle dané lokality, vepřové a kuřecí kuličky, jež si zákazník může nechat namočit do pálivé omáčky. Hustá barevná směs různých koření dodá na chuti. Poté je nezbytné si k jedné špejli (čtyři masové kuličky) koupit alespoň půllitrovou láhev vody za 5 bahtů. Pálivá chuť se může zapít též sladkým nápojem (Coca-Cola, Fanta, …), který se dá koupit v igelitovém pytlíku s brčkem. Nebo dobrým pivem s obsahem alkoholu 6,4% vol. V Thajsku jsme se nejvíce shledali se značkou Singha a Chang. Prodává se ve skleněných lahvích o objemu 640 ml nebo 330 ml. S točeným lahodným mokem jsme se téměř nesetkali. Dostane-li člověk chuť na nějaké ovoce narazí na mnoho pojízdných prosklených dvoukolových vozíků s (ananasem, melounem, papájou, …), které je uloženo u ledu. Sáček čerstvého ananasu se nechává za 10 bahtů. Prodavač na sebe upozorňuje z dálky zvonkem nebo křikem. V okolí našeho ubytování byla jedna „pojízdná“ pouliční prodavačka. Nabízela již známá těstíčka na oleji a poutala pozornost budoucích zákazníků pronikavým křikem s tak vysokým tónem, že jsme tuto Viktorku slyšely už z dálky. V Thajsku se nikdo nemusí bát, že by zemřel hlady nebo žízní. Jídlo a pití je na každém kroku nevyjímaje dopravní prostředky. Nasedli jsme do autobusu (na delší trasy) a po několika minutách řidič zastavil. Předními dveřmi se začala sunout housenka křičících obchodníčků nabízejících občerstvení. Koukal jsem z okna a nevšímal si jich, ale stačilo projevit malý zájem pohledem a začali mi hned strkat svou obživu až pod nos.

Thajci žijí otevřeně na ulici. Ulice je domov. Někdy nám přišlo, jako kdyby lidé sousedících domů byli velká rodina. Bydlí v těsné blízkosti, vidí jeden druhému do talíře. Procházeli jsme okolo patrových domů s otevřenými „garážemi“ přilepenými na sebe. V první se nacházelo zámečnictví (sváří se, brousí, … před dílnou), vedle krejčovství, kde šest párů šikovných rukou pracuje s látkou u velkého stolu. Před třetí nakládali na korbu pytle s ledem, který právě rozdrtili z velkých kvádrů. Opodál místní lakýrník zalepuje novinami skla osobního automobilu, aby ho mohl v klidu na ulici nastříkat. Viděli jsme jak lidé pracují, baví se a odpočívají ve svém domově. Představte si, že popíjíte pivo. Thajec, u kterého sedíte, má veliký mrazák s nápoji a tři plastové stolky s židlemi nacházejícími se před otevřenou „garáží“, která je domov a vy pozorujete jak jeho blízcí koukající na TV ,spí, vaří, … Nejvíce mě překvapilo, když jsem potřeboval na WC, nechali mě použít své. Nepředstavitelné! Nebo, při cestě do Laosu. Čekali jsme na severu Thajska v příhraničním městečku Chiang Khan na songthaew (dodávka upravená pro přepravu lidí). Na většině míst v Thajsku neexistují zastávky a jízdní řády se nedodržují. Musíte se postavit k silnici a nezbývá než čekat. Stojíme u jediné hlavní silnice a netrpělivě vyhlížíme náš dopravní prostředek. Za námi se pomalu probouzejí obchody. Jeden z prodavačů nás zmerčí a jde k nám. Ptá se, co zde děláme. Sdělil jsem mu, že čekáme na songthaew. Něco si pro sebe řekl a odešel. Za chvíli ho vidíme, jak nese dvě židle a říká „tak čekejte v sedě“. Není to nádhera? Ano je. To je jedna z mnoha věcí, která dělá tuto zemi tak příjemnou a přitažlivou. Obrovská přátelskost, ochota a laskavost místních lidí.