JIHOVÝCHODNÍ ASIE - INDOČÍNA

Zápisky z cest

Putováni po Thajském království - část 1.

Je tomu 10 let co jezdím do JV Asie. A jak to tenkrát začínalo ...

Příjemná usměvavá země, která každého návštěvníka přivítá s otevřenou náručí.Země s lidmi kteří žijí s neustálým úsměvem na rtech a ten jen dotváří nádhernou a pohodovou atmosféru.

Na myšlenku vyrazit za poznáním mě a mého kamaráda přivedl pohled na fotky a poutavé vyprávění jiného kamaráda, který tam cestoval předminulý rok.Datum odjezdu jsme stanovili na začátek listopadu, kdy je v Thajsku chladné období a je vhodná doba pro návštěvu této země ačkoliv mohou teploty během dne vystoupit až na 30 °C.Během roku se střídají tři roční období.Již zmíněné chladné období (od listopadu do února) teploty jsou snesitelné a příliš neprší, horké období (od března do května), kdy teplota dosahuje 40 °C a období dešťů (od června do října), kdy se cesty mění v blátivé potoky a celé oblasti Bangkoku jsou pod vodou.Měli jsme v plánu strávit na největším kontinentu jeden měsíc.

Po nezbytném vyřízení víz, letenek, očkování… jsme 2. listopadu vyrazili vstříc našemu dobrodružství.Myslím, že hodně lidí okolo nás nevěřilo do poslední chvíle, že pojedeme.Slýchal jsem takové věci jako „Kde tam budete bydlet?Máte něco zajištěno?Já byla minulý týden v Brně a k večeru jsem sháněla ubytování a to jsme v Čechách, kde se člověk domluví…“

Z ruzyňského letiště jsme směřovali do Copenhagenu (Kodaň), což byla naše přestupní stanice na trase Praha – Bangkok. Martin ještě před nástupem zamotal hlavu kontrolórům zavazadel, protože se snažil „propašovat“ do letadla benzín do Zippo zapalovače. Detektory fungují bezvadně, takže se mu tento počin nepovedl. Poté co se ho pracovník letiště zeptal jestli chce benzín schovat do té doby než se vrátí, Martin odvětil, že přilétá až za pět týdnů at si ho nechá. Já jsem si oddechl a v klidu jsme mohli nastoupit do prostředku, který měl začít naší cestu do exotických a pro nás zcela neznámých krajin.

V Kodani jsme strávili „krásných“ osm hodin pozorováním přistávajících a odlétajících letadel.Konečně se přiblížil čas odletu. Nastoupili jsme do vzdušného korábu AIRBUS 300 – 340 a čekalo nás 12 hodin letu. K našemu překvapení a údivu co dokáže moderní technika, měl každý v sedadle před sebou malou obrazovku na které se daly sledovat novinky filmového plátna, poslouchat hudba a hrát hry.Nejvíce unešen jsem byl ale z mapy světa na které bylo zobrazeno naše letadlo,tudíž člověk věděl, kde se nacházíme a nad čím přelétáme.Objevovaly se též informace kolik letíme (nejvíce 1200 km/hod), jak vysoko (12 000 m), kolik je stupňů v dané výšce ( - 60 °C), jak daleko je vzdálen náš cíl, kolik je tam hodin atd.V Thajsku je posun o šest hodin dopředu.

Po přistání jsme se odbavili a vyměnili peníze. V letištní hale jsem měl pocit jako kdybych byl nějaká filmová hvězda. Obklopil nás dav thajců nabízejících ubytování a odvoz z letiště. Což nás provázelo po celou dobu výletu, kdy jsme patřili k nějaké větší skupině turistů (např. při výstupu z lodi na ostrově).Po výstupu z klimatizované haly (18°C) do nás udeřila vlna vedra a dusna.Skýtal se nám pohled na dvě čtyřproudé silnice nacházející se nad sebou.Uprostřed jedné stál policista s rouškou na ústech a obuškem v ruce a „popoháněl“ auta, aby jely rychleji.Dobrý způsob jak udržet plynulost dopravy.Během okamžiku jsme mohli ždímat trička.První naše rozhodnutí bylo, že se musíme převléknout. Jako stvořený pro tuto činnost se v blízkosti nacházel dřevěný altánek. Navlékli jsme kraťasy a hned nám bylo lépe.