JIHOVÝCHODNÍ ASIE - INDOČÍNA

KNIHA Český ženich a vietnamská nevěsta aneb jak se žije s Vietnamkou (rozklikněte - O NÁS a UKÁZKA Z KNIHY)

Kniha vypráví příběh o společném životě občana České republiky s občankou Vietnamské socialistické republiky. O přátelství a lásce dvou lidí, kteří se přes propastnou odlišnost svých kultur rozhodli pro společný život. Začíná jejich seznámením v recepci hanojského hotelu. Popisuje potíže, které museli překonat, aby legalizovali svůj vztah. Mimo to, že vás kniha provede krásnou vietnamskou krajinou, zúčastníte se oslav jejich druhé svatby ve Vietnamu a seznámíte se s rodinnými vztahy Vietnamců i s jejich osobitými zvyky. Příběh obou manželů vás určitě donutí k zamyšlení, že se všechno dá zvládnout, když si dva přejí spolu žít a také určitě přispěje k lepšímu porozumění životu a zvykům lidí, kteří u nás tvoří jednu z nejpočetnějších národnostních menšin.

Jan Pokorný

U nás mi běžně říkají Honza, ale v celé jihovýchodní Asii jsem byl „Honda“. Stejně jako značka japonského motocyklu, který tam má každý druhý. Lidé tam mají problém vyslovit „z“, takže jsem se stal Hondou.

Narodil jsem se v roce 1980 a vyrůstal v Rudné u Prahy. Poprvé jsem vyrazil na měsíční putování do jihovýchodní Asie, konkrétně do Thajského království a Laosu, v roce 2003. Vrátil jsem se plný úžasných dojmů a zážitků. Otevřel se mi naprosto jiný svět. Po návratu jsem uspořádal výstavu fotografií z mého cestování a napsal několik článků do místního časopisu. Můj život se začal ubírat novou cestou.

Za čtyři roky od mého prvního putování jsem se na cestovním veletrhu seznámil s majitelem cestovní kanceláře, který mi nabídl možnost vyzkoušet si práci průvodce. Dostal jsem na 30 dní na starost skupinu pěti bezvadných mladých lidí. Vypadalo to, že jsem se osvědčil, takže mi bylo nabídnuto další průvodcování. Od jara do podzimu jsem pobýval v České republice. Od podzimu do jara jsem prováděl v Thajsku, v Laosu, v Kambodži a nejvíce ve Vietnamu.

Trần Thị Thu (Trang)

Trang není její vlastní jméno, ale přezdívka, kterou všichni v rodině, včetně přátel a známých běžně používají. Trần (vyslov Čan) je příjmení. Thu je jméno a znamená „podzim“, Thị pak označuje ženu (asi jako u nás přípona -ová). Přezdívku Trang (Čang) si zvolila ve čtrnácti letech, protože se jí nelíbilo, aby ji srovnávali s podzimem, s ročním obdobím, kdy se příroda ukládá ke spánku. Trang volně přeloženo znamená „přičinlivá.“

Trang se narodila v roce 1989, podle čínského lunárního kalendáře v roce Hada ve vesnici Vũ Tây (Vu Taj) v okrese Thái Bình (Thaj Biň) 90 km jihovýchodně od hlavního města Hanoje ve Vietnamu. Její rodiče tam žijí dodnes.

Když ji bylo osmnáct, odešla z rodné vesnice studovat obor cestovního ruchu - hotelová recepční do Hanoje. Po skončení studia začala pracovat jako recepční v příjemném rodinném hotýlku, který se nacházel v jedné z klidnějších uliček v centru Hanoje.

Ukázka z knihy

Bydlení s rodinou

Dům, ve kterém bratr Thuần bydlel, měl všechna okna zamřížovaná, kolem byly ploty s ostnatými dráty, na zídkách skleněné střepy z rozbitých lahví, které měly ochraňovat před zloději. V domě bylo ještě dalších šest místností, ve kterých společně žilo několik dalších rodin. Bratr s manželkou obývali jednu pronajatou místnost, velkou asi 4x4 metry, která měla dvě menší okna a vlastní vchod. Spali na dřevěné palandě a Trang na matraci na zemi. Později tak spala společně se svojí matkou a s bratrovou dcerkou, které se k nim přistěhovaly, aby dcerka mohla chodit v Hanoji do školy. Matka se doposud starala o svoji vnučku doma na vesnici, protože bratr s manželkou byli pracovně do té míry tak vytíženi, že museli dát dcerku k mamince a ještě za ní mohli jezdit jen velmi zřídka. Tak je tomu v mnoha vietnamských rodinách, kdy se o vnoučata starají prarodiče. Na jedné stěně místnosti byla zavěšena větší police, která sloužila pro ukládání věcí. Ještě tam viselo několik společných rodinných fotek z výletů po Vietnamu. Také měli rádio, ledničku a pár knížek. Turecký záchod se sprchou byl oddělený jen tenkou příčkou. Velmi těsné soužití. Vystihuje to přesně staré vietnamské přísloví: „Neboj se, že je v domě těsno, boj se, že je těsno v srdci.“*

Nad zamřížovaným oknem s nedoléhajícími okenicemi byla připevněna klimatizace. Protože teploty v Hanoji během červencových a srpnových měsíců stoupají až k 40 °C, je třeba byty chladit. Ovšem v zimních měsících od prosince až nejméně do konce února teploty klesají i pod 10 °C, a to byla klimatizace nanic, protože jen chladila, ale nehřála.

Samozřejmě, že měli televizi s nezbytným karaoke. O karaoke si dovolím podotknout, že je to pro většinu Vietnamců téměř životně důležitá věc. Jde o formu zábavy, která má svůj původ v Japonsku, při níž zpěvák – amatér zpívá na melodii známých populárních písniček, z nichž je vymazán hlas původního zpěváka.